Podzim v údolí bosenských pyramid

Opustit námi známé domácí prostředí a pohodlí domova přináší často mnohem více, než jen odpočinek a příjemný „útěk“ z dosahu denních starostí a povinností. Samotné poznávání nových míst a cizích zemí je většinou pro spoustu lidí přínosné. Co je pro mne ještě mnohem přínosnější jsou chvíle, ve kterých mám příležitost pobývat a sdílet s místními lidmi.

Můj podzimní dvoutýdenní pobyt v bosenském městečku Visoko, v epicentru pyramid byl pro mne jiný než cesty s přáteli a skupinami těch, kteří přijímají během roku pozvání na několikadenní cestu do Bosny a Hercegoviny. Poslední dobou toho na mne bylo nějak moc a měl jsem potřebu usebrání se a uvolnění. To byl ten hlavní impuls sbalit pár věcí, dokončit vše důležité v Česku a vydat se sám se svým psem napříč třemi státy do mou oblíbené  Bosny. Cesta ubíhala pomaleji, i když jsem nejel sám. Ale pes toho moc nenamluví. A tak byly mým společníkem cédéčka s muzikou a pohledy do krajiny, směřujíce na jih od nás.

A jako vždy, ani tentokrát jsem neodolal zastavit na jednom z prvních odpočívadel na dálnici v Maďarsku, kde obdivuji čistotu místa a fungujících toalet se vším všudy, aniž by zde bylo živáčka, který by „hlídal“, případně vybíral poplatek. Těším se na tu chvíli, kdy zastavím, zhasnu motor a po výstupu z auta se poprvé nadechnu. Je to jiné. Je to zajímavě uvolňující. Jakoby se pocit zrychleného času, který mám v Čechách, tady zpomalil na „normální“ rychlost.

A v okamžiku, kdy překročím poslední hranici z Chorvatska do Bosny a Hercegoviny, mám pocit, že už jsem skoro na místě, v údolí bosenských pyramid, v mém druhém „doma“.

Po pár hodinách už se vítám s místními přáteli, kteří mě očekávají u domu, od kterého je to už jen půlhodina na Bosenskou pyramidu Slunce, nejvyšší doposud objevenou pyramidu na světě. Než si stačím vynést věci z auta, místní přátelé mě zvou na horkou fazolovou polévku a domácí chléb.  Husté polévky jsou nezbytnou součástí bosenské kuchyně a téměř každá obsahuje kuřecí nebo jehněčí maso. Do polévky hostitelka nabízí naloženou zeleninu v jemně ostrém nálevu a vysvětluje, že se takto zelenina přidává přímo do horké polévky. Tuto kombinaci jsem viděl a jedl poprvé a skvělá chuť mne mile překvapila.  Na přivítání nemůže chybět domácí pálenka z jablek, kterou pán domu zvedá k přípitku a ponouká ostatní. Místní tvrdí, že pálenka z jablek je ta nejzdravější ze všech pálenek. Má prý mimo jiné výbornou schopnost snižovat krevní tlak. Pouze ta z jablek! Slivovice, hruškovice ani žádná jiná  „něcovice“  takto dle domorodců u pyramid nefungují. Stejně tak zdraví prospěšná je jejich chutná bosenská káva, připravovaná v džezvě. Má údajně na lidský organismus jen ty nejlepší účinky. Většina místních jí pije několik za den, a když má někdo problémy s trávením, často se blízcí nejprve pídí po tom, zda nemocný nepije namísto bosenské kávy nějakou jinou, třeba espresso. Ta by právě prý mohla být příčinou zdravotních problémů. Obvykle první kávu popíjejí hned ráno po probuzení, a tu poslední večer před spaním. Vždy s náležitým rituálem a společným sdílením. Nadešel večer a mě čeká zase první noc pod pyramidami.

Těším se na ranní pobyt v labyrintu tunelů pod Bosenskou pyramidou Slunce. Neznám lepší místo pro regeneraci a návrat k sobě. Klid a relax umocňuje v zimních měsících malá návštěvnost a tak není výjimkou, že bývám v tunelech úplně sám. Jejich kouzlo a atmosféra v nich je ještě čistější. Není ředěna parfémy některých dam, které přijíždějí na prohlídky, není rušena hlasy průvodců a hlučnějších návštěvníků. Zimní pobyt v údolí bosenských pyramid je magický, silný, regenerační,  a ještě se tady při teplotě okolo 12 ti stupňů můžeme ohřát.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.